Domácí stránka Variable computing Prague

Toto jsou mé osobní stránky. Jmenuji se Matouš Jan Fialka a jsem znám také jako Variable computing Prague. Zde naleznete informace o Variable computing Prague a také o mé osobě (krátký životopis).

Všechny relevantní informace o způsobech kontaktování mne a Variable computing Prague naleznete v sekci kontakty. Prohlašuji, že se dobrovolně zříkám veškeré přímé odpovědnosti za obsah stránek a jejich případný psychologický dopad na Vás, čtenáře. Případné názory a postoje, které zde hlásám vyplynuly z mých osobních zkušeností, a proto jsou veskrze subjektívní. Vítejte ve světě Varcompu, nechť se Vám moje stránky líbí.

Ať už se Vám tento design líbí nebo ne, vězte, že jsem jej pečlivě uvážil. Jedná se o domácí stránky soukromé osoby a z tohoto důvodu jsou velice jednoduše až banálně konstruovány a měly by být dobře čitelné i v textových internetových prohlížečích.

Domnívám se, že Internet by měl být především informační dálnice, ovšem v poslední době silně přetěžovaná. Sám jsem k síti WWW připojen nikoli zrovna z nejrychlejších připojení, a tak vím, jak zdlouhavé „nalézání“ stránek, které jsou opatřeny bohatou grafickou úpravou, dokáže jednoho pořádně zvednout ze židle. Mé stránky jsou napsány tak, že se v nich nevyskytují takřka žádné grafické prvky. Snad to oceníte Vy, kteří máte pomalejší připojení. Rád uvítám jakékoli výtky ohledně designu co do navigace, ale především bych byl rád, kdybyste, kdo to umíte, zaslali screenshot v případě, že byste měli pocit, že dochází ke špatnému zobrazování stránek. Jelikož plně podporuji myšlenky Nadace pro svobodný software, nemohu používat komerční aplikace. Bohužel nebývají častokrát tyto drahé aplikace ani zpoloviny tak kvalitní jako aplikace vydané pod GNU/GPL[1], takže například právě internetové prohlížeče nemusí vždy fungovat správně.

Navigace se skládá z několika prvků, z nichž asi najzajímavější jsou odkazy na poznámky, které jsou označeny číslicí v hranatých závorkách. Pokud na takový odkaz kliknete, strána se posune na pozici dané poznámky. Ta je na svém počátku opět uvozena číselným odkazem, který Vás navede zpět do textu.

Dalším navigačním prvkem jsou tlačítka[2] vpravo u nadpisu článku. Dvě šipky vpravo Vás posunou na další článek na stránce, dvě šipky vlevo na předchozí článek. Tlačítko s nápisem „obsah“ je odkazem na obsah stránky.

Odpověď na tuto otázku není tak docela snadná. Domnívám se, že tak činím, protože cítím potřebu vyjádřit sebe sama. Psaní životopisu je totiž užitečná věc. Nejenom, že ostatní lidé mají možnost něco se o Vás dozvědět, ale i Vy z toho můžete mít jistý užitek v podobě tříbení myšlenek a postojů a tím zkoumáním sebe sama.

Jmenuji se Matouš Jan Fialka. Narodil jsem se do herecké rodiny jako jediný syn světoznámého mima, režiséra, choreografa a scénáristy Ladislava Fialky dne 18.července roku 1979. Moje matka, Božena Fialková-Věchetová byla členkou pantomimického souboru Divadla na Zábradlí a nyní je na „volné noze“ a pobírá mizerný důchod.

Prvních několik let života si (krom vlastního porodu) jako ostatní drtivá většina lidí mnoho nepamatuji. Z vyprávění však vím, že jsem býval s největší pravděpodobností dítko zvídavé, leč poněkud povahy klidné a zamlklé. Školku jsem nenavštěvoval vyjma posledního půlroku čtvrtého ročníku. Poté jsem nastoupil na ZŠ Letohradská v Letohradské ulici na Praze 7. Od třetí třídy základní školy včetně jsem navštěvoval výběrovou jazykovou školu Františka Křížka (později přejmenována na školu Františky Plamínkové) v ulici Franriška Křížka 2 též na Praze 7. Tato výběrová škola byla asi jedna z nejlepších věcí, které mne v životě mohly potkat. Zvlášť na některé učitele si uchovávám ty nejlepší možné vzpomínky a zachovávám jim svoji úctu a vděk za tu trochu nezbytného vzdělání, které mi hořko těžko nalili do hlavy, snad doslova Norimberským trychtýřem. Kromě školy jsem měl v dětství také mnoho práce. Hrál jsem aktivně na klavír (deset dlouhých let) s poměrně slušnými výsledky. Rodiče měli tudíž pocit, že bych to v oboru múzických umění mohl někam dotáhnout, a tak jsem navštěvoval i teorii skladby. Ovšem suchá teorie mne moc nebavila. Raději jsem trávil čas užitečněji, totiž bloumáním po pražských ulicích. Paralelně s klavírem jsem se věnoval též kresbě, kterážto činnost mne velice bavila a baví dodnes.

Dne 22. února 1991 však měla nastat událost, která navždy ovlivnit chod mého života. Můj otec odešel navěky. Bylo mi tehdy pouhých jedenáct let. Můj prospěch ve škole se z premianta, kterému šlo vše hladce a bez námahy změnil na „ostudu třídy“ a poté, co jsem vychodil základní školu, jsem se jen tak tak dostal na gymnázium.

Poté, co mé chtěné pokusy dostat se na některou z výběrových pražských gymnázií selhaly vlivem mnoha faktorů, jsem se nakonec úspěšně dostal na soukromé gymnázium Jana Palacha na Ortenově náměstí v Praze 7. Atmosféra studia na této škole však vedla k nepřijetí vedením gymnázia diktovaných regulí a já byl pro „vzpurnost“ z této instituce v třetím ročníku vyloučen.

Střední školu jsem dochodil na Gymnáziu Orbis Pictus v Tusarově ulici opět na Praze 7. Tato škola se vymykala běžným zvyklostem především tím, že zde bylo hodně svobody. Až na pár výjimek byli učitelé velice tolerantní lidé a úspěšně mne i mé spolužáky dovedli k maturitě.

Po absolvování maturity z českého jazyka, jazyka anglického, výpočetní techniky a fyziky jsem se pokusil dostat na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ovšem u přijímacích testů jsem neuspěl o několik málo bodů. Po tomto nepříjemném zážitku jsem nastoupil na Státní jazykovou školu v Praze 1 ve Školské ulici, kde jsem studoval dva roky angličtinu a němčinu. První rok jsem završil Základní státnici z jazyka anglického a druhý rok Státní zkouškou všeobecnou.

Povzbuzen tímto malým úspěchem a také proto, že jsem se mezitím začal aktivně věnovat filosofii, zkusil jsem uspět při přijímacích zkouškách na Filosofickou fakultu university Karlovy a na Fakultu humanitních studií, na kterou jsem se nakonec bezvětších problémů dostal a stále studuji.

Zajímá mne podle všeho vše. Ve svém životě jsem stačil vystřídat mnoho období. Především je zde moje láska k umění, múzickému a výtvarnému obzvláště. Z oblasti hudby preferuji hudbu vážnou (J.S.Bach, W.A.Mozart, L.W.Beethowen, P.I. Čajkovski, J.Sibelius, A.Dvořák, B.Martinů, L.Janáček, B.Smetana, R.Wágner, P.Glass a další) a džez, mysle tím džez moderní (W.Marsalis, G.Evans, J.Coltrane adalší) a samozřejmě skvělého L.Amstronga.

V umění výtvarném mi imponuje umění gotické (pravoslavné ikony A.Rubleva a ikonografie mistra vyšebrodského), rainessanční malba, tvorba H.Boshe. Dále jevím trvalý zájem o moderní umění počínaje famózním F.Kupkou, pokračujíce přes P.Piccassa, M.C.Eshera a S.Dalí a konče … u Piccassa! Postmoderní umění mi totiž nic neříká a rád o sobě v tomto směru pravím, že jsem modernista.

Z literatury české mi nejvíce vyhovují tito spisovatelé: F.Kafka, B.Hrabal, O.Pavel, M.Kundera, v poezii asi nejvíce J.Seifert. Z autorů cizojazyčných jsou mými oblíbenci W.Shakespeare, Lord Byron, V.Bulgakov, A. Miller, S.Beckett, J.-P.Sartrea další, z poezie především Ch.Baudellaire. Celkově bych své sklony v čtení literatury označil jako konservatívní s výraznou touhou po poetičnosti.

Mezi mé další zájmy patří bezesporu studium filosofie, především antické (Herakleitos z Efezu, Platon, Aristoteles), ale i novověké (S.Kierkegaard, F.Nietsche, M.Buber, H.Bergson, K.Popper, J.-P.Sartre).

Z udivujícího mnžství existujících věd jsem si pro sebe dále vybral fyziku (teoretickou), která je jedním z mých trvalých zájmů, ovšem nikoli na vědecky-profesionální úrovni, dále matematiku, některé sekce přírodovědy, anatomii lidského těla, anthropologii, sociologii.

Dalším mým zájmem je kresba, což je ovšem pouze jakási „odpočinková“ činnost. V poslední době také koketuji s oblastí třídimenzionální (3D) grafiky a DTP[1]. Jelikož rád čtu a mám rád, když text je dobře vysázen, moje další kroky povedou směrem ke grafické a typografické úpravě knih. Momentálně se intenzívně zabývám sazbou v typografickém systému TeX.

Programování, ke kterému jsem se dostal na střední škole je rovněž mům trvalý zájmem. Programovat jsem začal v jazyce Turbo Pascal, posléze jsem se naučil JSI[2], a to tak, že jsem byl sto psát jednoduché utility rovnou ve strojovém kódu. Přes jeden nejmenovaný a vysoce nefunkční operační systém jsem se nakonec trnitými cestami dostal ke GNU/Linuxu a už jsem u něj zůstal. Toto své rozhodnutí z různých dobrých důvodů nehodlám v nejbližší době měnit. Jenom bych rád podotkl, že GNU/Linux je nadobyčejně silným nástrojem. S mým přechodem ke GNU/Linuxu jsem se automaticky začal učit programovací jazyk C a s příchodem méhotrvalého připojení k síti Internet jsem se počal učit jazyk PHP, jakož jsem se naučil XHTML a „stylování“ stránek pomocí CSS. Sportu obecně neholduji, ale zůstala mi láska k plavání a také rád hraji šachy. Z počítačových her upřednostňuji letecké simulátory (FlightGear Flight Simulator). Jelikož jsem gurmán, tak i vařím, a proto na mé stránce naleznete sekci kuchařka.

Závěrem, aby se můj obraz alespoň maličko dokreslil, bych rád pravil o sobě následující. Nenávidím násilí a to v jakékoli podobě. Miluji svobodu. Rád dělám věci, které mne nějakým způsobem obohacují, neboť to považuji za svoji lidskou povinnost. Snad právě proto je mým největším snem založit humanitární organizaci, která by svou činnost soustředila účinněji, než jak činí již existující podobné organizace, na pomoc trpícím a hladovějícím lidem kdekoli ve světě.

Děkuji Vám za Vaěi neskonalou trpělivost při čtení mého stručného životopisu.

Zde uvádím úplný výčet všech způsobů, které připadají v úvahu k mému kontaktování. Kontaktovat mne lze však pouze, pokud si uvědomíte následující omezení, které vyplývají především z toho, že jsem velmi pracovně vytížen. Děkuji za pochopení.

Všechny tyto regule, které jsem shora uvedl nemají rozhodně za úkol případného zájemnce o kontaktování mojí osoby zastrašit, ale mají mi ušetřit drahocený čas. Děkuji za pochopení.

Můj veřejný GPG klíč je možno stáhnout jako textový soubor ASCII z následujícího odkazu:

Veřejný GPG klíč

nebo z libovolného PGP či GPG keyserveru, například z českého serveru zde.